Po necelých dvou měsících jsem se vydal opět do Saska. Teplota se pohybovala od dopoledních 12 do 20 °C, na turistiku ideální. Vyrazil jsem z lesního parkoviště po lesních cestách. Z mostu přes spolkovou silnici B 180 byl pěkný výhled na město Stollberg. Kousek dál jsem si prohlédl pěkné odpočinkové místo s pomníkem Antona Güntera a studánkou. Prošel jsem kolem obory, která však byla momentálně beze zvěře. Dále byly lesní cesty docela zarostlé. Prohlédl jsem si informace u brány zvířecího útulku. Po lesní silničce jsem došel k historické štole Räuberhöhle. Dále jsem prošel Svatým lesem (Heiliger Wald) ke Svatému rybník (Heiliger Teich), který prošel před pár lety rekonstrukcí. Být o něco tepleji, tak jsem se vykoupal. Překřížil jsem společnou trasu Železné a Svatojakubské cesty a po lesní cestě vystoupal na Grosser Stein. Vrátil jsem se na Eisenweg a pokračoval po ní. Od křižovatky se zemskou silnicí S 258 byl výhled na Fichtelberg a vysílač Geyer. Nasvačil jsem se na pěkném odpočinkovém místě s vyhlídkou na ves Brünlos. Lavička byla v polostínu a trochu pofukovalo, tak jsem se převlékl z na zádech zpocené košile do suchého trička. Ke slovu přišel i dalekohled. Prošel jsem přes Brünlos, kde jsem si prohlédl udržovaný kostelík se hřbitovem. Minul jsem pěkné koupaliště a na konci vsi dvě zavřené hospůdky, jedna z nich zřejmě natrvalo. Pivo by bodlo. Prošel jsem přes vyhlídku Buchbergblick a blížil se k hlavnímu bodu výletu, Tabakstanne. Jedná se o historické odpočinkové místo s tábákovou jedlí, kterou připomíná vitrínka v kamenné desce stolu. Z původních tří jedlí už nezůstala žádná. Současná jedle byla vysazena v roce 2002. O kus dál jsem si prohlédl trialové centrum, kde trénoval mladý biker. Za Černým křížem (Schwarzes Kreuz) jsem opustil Eisenweg a Jakobsweg, abych vystoupal na v mapě neznačený vrchol, který byl plochý a určit nejvyšší místo bylo obtížné. Z mapy vytipované místo zhruba odpovídalo. Pak už jsem se vracel po lesních cestách k autu.
U přístřešku s bodem záchrany se mě čtveřice mladých německých turistek zeptala na práci s kompasem. Ručička jejich kompasu podivně oscilovala kolem severu sem a tam a tak jsem jim směr cesty pro jakousi bojovku pomohl určit podle aplikace Mapy v telefonu.
V závěru od křižovatky u údolní nádrže Stollberg trasa výletu vedla po jakési dendrologické pěšině, lemované tabulkami u rozličných stromů.
Na zpáteční cestě jsem se zastavil na Hranici nad Božím Darem podívat se na vznikající kamenné srdce.
