Hiking NEPÁL 13. den - EBC TREK 10. DEN / Everest Base Camp (5364 m)

8.5.2026
12:08 to 16:04
duration
3:55:45
7.68 km
256 m

NEPÁL Zápisky

Pá 8.5. NEPÁL DEN TŘINÁCTÝ

10. DEN EVEREST TREKU
Z GORAK SHEP (5170 m) DO EVEREST BASE CAMPU (5364 m)
7,7 km ↑ 256 m ↓ 245 m

Ve 12:10 vyrážíme na cestu po morénách ledovce Khumbu do Base Campu MT. EVERESTU ve výšce 5364 m, hostícímu horolezce mířící na nejvyšší horu světa!!!! Tak už je to tady :))))

Trasa tam má podle mapy.com 3,2 km a 100 výškových. Což rozhodně neodpovídá, převýšení je vyšší, jde se pořád nahoru dolů, po kamenité stezce, místy po velkých kamenech podél údolí s ledovcem Khumbu. I když je oblačnost, sluníčko se snaží. Díky aspoň za to. Opět jdeme já, Markét a Mirek první. Už nějakou dobu vidíme stanové městečko v EBC, čím jsme blíž, tím lépe rozeznáváme expediční stany různých tvarů, barev a velikostí. Leží pod námi a nad ním se zvedá obří Khumbu Glacier, jedno z nejnebezpečnějších míst na cestě na vrchol Everestu. Sluníčko ozařuje údolí, jsme tadyyy, nechce se mi věřit. Místo má silnou atmosféru. Scházíme dolů a najednou stojíme před slavným kamenem s nápisem Everest Base Camp 5364 m. Je 13:45. Je tu velmi rušno, před kamenem se tvoří fronta, všichni se chtějí vyfotit, pod ním, na něm, vedle něj, celé to připomíná komedii... Samozřejmě se fotíme také. Nejprve jednotlivě, až dorazí zbytek skupiny, tak i hromadné foto musí být :))

Nad slavným kamenem po kamenných schodech je malá branka a za ní už expediční stany, dovnitř bez permitu je vstup zakázán. V expedičních stanech se nachází velmi zajímavá společnost. Je tady Kristin Harila, norská horolezkyně a bývalá běžkyně na lyžích, která společně s Tenjenem Sherpou v roce 2023 vystoupila na všech čtrnáct osmitisícovek během 3 měsíců a 1 dne. Používala kyslíkové láhve, lana připravená šerpy, helikoptéry pro přesun mezi základními tábory a měla za sebou velký podpůrný tým. Celý projekt stál přes 32 mil. Kč. No, časy se změnily od prvních výstupů Reinholda Messnera... V basu jsou i manželé Poláčkovi, česko-slovenský pár, který má za sebou Everest i K2 a také celou Korunu planety neboli Sedm vrcholů (anglicky Seven Summits), což je souhrnné označení pro nejvyšší hory každého ze sedmi kontinentů světa. Je tu také polský extrémní lyžař a horolezec Bartek Ziemski, který za pár dní tj. 12. 5. 2026, zapíše své jméno do historie, když jako první člověk na světě sjede čtvrtou nejvyšší horu světa Lhotse (8516 m) bez použití umělého kyslíku!!! Ve svém senzačním výkonu pokračoval přímo z vrcholu a s lyžemi na nohou sjel nejen náročnou Lhotse Face, ale pokračoval přes nebezpečný ledopád Khumbu až dolů do základního tábora. No, neskutečné věci se zde dějí, ale bohužel už zde umírali lidé... Naposledy těsně pod vrcholem mladý sherpa, který fixoval kolem půlnoci cestu na vrchol, právě v tomto místě spadl... V base campu se zdržíme skoro hodinu, začíná se ochlazovat, nejvyšší čas rozloučit se se slavným místem pod nejvyšší horou světa a stejnou cestou jít zpět.

Za 1h 30m jsme zpět v Gorak Shepu, zvedá se mlha. Na ubytko přicházíme v 16:00, poměrně dost unavení a prochladlí. Sedáme si do jídelny, objednávám si na zahřátí Masala čaj. Průběžně přicházejí ostatní, gratulujeme si a sdělujeme si zážitky. Jídelna se pomalu plní trekaři. Večeře je v 18:30, dávám si dvojitý Dal bhat. Potom dlouhé debatování o zítřejším ránu a výstupu na Kala Patthar. Sidar navrhuje čas odchodu na vrchol ve 4:00. Většině se nechce jít, stačil jim EBC... Jdeme já, Marťa, Pavel, průvodce Tomáš a Sidar. O něco později za námi vychází i Markét s tátou Mirkem. Spát jdeme ve 21h, v tak velké výšce jsem ještě nespala a v takovém chladu také... Naštěstí spacák funguje skvěle!

Tomáš Nejedlý: Je ten ledopád tak šíleně velký jak je vidět na některých videích? Kdosik jej sjížděl na lyžích, ale k tomu měl ještě dalšího člověka s dronem, který mu říkal kam má jet, aby se škarpám vyhnul...
Šárka: Ledovec Khumbu je nejvyšší ledovec na světě a zároveň jeden z největších. Začátek ledovce je pod Jižním sedlem poblíž Mount Everestu v nadmořské výšce 7600 m, níže stéká údolím, což je největší kar na světě, a v jeho spodní části, v místě 600m srázu, vytváří stejnojmenný ledopád, kterým se ohýbá jižním směrem. Prostě je to obří masa... Ano, polský skialpinista Andrzej Bargiel se nesmazatelně zapsal do historie. V září 2025 se stal prvním člověkem na světě, který dokázal vystoupit na vrchol Mount Everestu bez použití kyslíkového přístroje a následně ho celý sjel na lyžích až do základního tábora přes ledopád Khumbu. Videozáznam z akce je úžasný!
Tomáš Nejedlý: Jo, tají se dech. Už jseš doma nebo teprve se budeš vracet. To Tvé rýpnutí, že bych snad zapomenul na kopce se neposlouchalo úplně dobře, ale něco na tom bylo. Představa, že během nahradím kopce už si taky až tak moc nemyslím. Minulý týden jsem měl dovolenou, ale počasí o ničem. Co se ale podařilo, že se mi zase hodně zastesklo po horách a to fakt hodně. Přes ne úplně ideální počasí jsem se musel vypravit, kde už jsem desítky roků nebyl a myslím si, že ve skutečnosti nikdy - na "Velký" Travný. To kde jsem kdysi byl přes noc vysílat bal asi Malý Travný. V plánu bylo na Travný vylézt a šetřit síly a pak od Papežova po asfaltce vyběhnout na Lysou. Spletl jsem se a vašel nahoru a skončil u Vysalají - pak jsem to zabalil. Kdybych se vydal dolů,tak po 100 možná 200 metrech jen u odbočky na Lysou. Travný bez značek bylo něco pro mě. Ne se tupě nechat vést, ale trochu "myslet" a "cítit" krajinu. To mám rád. Ne se nechat vést GPSkou, ale jako za starých časů jen podle "svého šestého" smyslu. Záruka jistého dobrodružství a svobody. Spleteš se, tak se ztratíš a projdeš se dále nebo úplně jinam. Solidní test odolnosti byla Krnovská padesátka v dešti a ještě jsem se na hodinu až dvě ztratil při hledání "Malého mořského oka". Přesně v místech, kde jsem minulý rok viděl šakala. Nenapadá mě nic jiného co by to mělo být. Tehdy dokonce chvíli sněžilo. Letos to byl zážitek neméně silný. Minule jsem měl v GPSce vybité baterky, ale štěstí dalo, že jsem se dostal na správnou cestu. Letos se mi nakonec podařilo najít značenou cestu, ale jiné barvy. Vlastně jsem se vrátil nad Karlovice a určitě jsem nechtěl opakovat sestup a výstup serpentinami na druhou stranu. Bylo pro mě velkou potupou se podívat do GPSky. Tentokrát byly baterky v pohodě a tak jsem se nechal zavést na správnou cestu díky ní. Beru to jako prohru, ale jinak bych tam bloudil kdo ví jak dlouho. Člověk který tak rád chodí mimo značené a vyšlapané cestičky byl najednou strašně rád, že je "doma" na té správné známé cestě. Dobré je i to, že jsem si potvrdil, že když člověk musí tak toho často hodně zvládne. Chtěl jsem běžet a kupodivu v druhé polovině trasy se i dařilo. Tak jsem musel trochu zredukovat co vše nesu, ale zima a nevlídno má pak lehčí cestu. Na začátku jsem si nebyl ani trochu jistý jestli to dám a neobrátím se nebo něco jiného. "Hlava" se hodně "vztekala", to je asi nejlepší popis. Málokdy mě počasí až tak vatáčí jako minulou sobotu. Ale nakonec jsem to dal. Varovné bylo, když jsem v největší zimě po projití polem, kde se mi podařil stát se durch mokrý a po dalším kilometru nebo dvou rozhodl, že už je to moc jen na funkční triko s krátkými rukávy a pokusil se nasadit lehkou, ale nepromokavou bundu, že jsem skoro nebyl schopen strčit prsty do rukávů. Dobrá zkušenost na příště, nenechat to dojít tak daleko se "zatínáním zubů". Příště by se mi totiž nemuselo podařit do té bundy vůbec dostat. O to větší obdiv k těm, kteří v ještě horších podmínkách dělají OCR v dešti nebo zimě a ještě musí ručkovat, přelézat, šplhat po stěnách a dělat další věci, které nedám ani za sucha a vydýchaný... Minulý rok jsem v Roháčích nebyl a někam na Fatru chci už teď . Bohužel počasí nebylo pro. Můj nápad je Nezbudská Loučka - Strarý hrad a dále snad až na Kriváň. Nikdy jsem tam nebyl. Teď v sobotu mě čeká "Valašský hrb" 30 km. Sice po hřebeni, ale zdaleka ne rovinka... Drž se a opatruj se...

Peaks

Šárka - Everest Base Camp
pá, 8.5.2026, 10:12
Share