Hiking Stockberg (Okolo Wildbachu) (lt)
Na pátek předpověď slibovala horko a tak jsem si vybral trasu s velkým podílem lesa a několika možnostmi občerstvení. Parkoviště bylo maličké a při mém příjezdu byla již místa, kde se dal odpoledne čekat stín, obsazena. První kopec na trase byl zalesněný, vrchol plochý a na místě označeném v mapě hustý porost, orientační běžci by řekli hustník. Pak jsem sešel po polní cestě k místu s lavičkou a pěkným výhledem na krajinu s větrníky. Tady jsem si vysypal jehličí z bot a nasadil letní návleky jen po kotníky. Cesta u vsi Langenbach byla označena jako soukromá se zákazem vstupu, tak jsem musel k silnici jít přes louku. Minul jsem kostel se hřbitovem a stoupal a pak klesal k lesnímu koupališti, kde však občerstvení bylo ještě mimo provoz. Další dva vrcholy na trase měly minimální prominenci. Trasa vedla po silnici, která byla kvůli rekonstrukci křižovatky uzavřená, tedy jsem silnici měl celou sám pro sebe. Dále jsem došel už po lesní cestě k zámečku Wolfsbrunn s krásným parkem. Osmělil jsem se a zeptal se v luxusní restauraci na pivo. Sice ještě měli zavřeno, ale pivo jsem dostal. Seděl jsem na terase pod slunečníkem a chtěl si sklenici s pivem vyfotit. Vlivem teploty mi začala stávkovat fotoaplikace v mobilu a než jsem telefon zchladil v interiéru restaurace, spadla mi pěna. Pokračoval jsem po mostě přes Cvikovskou Muldu (Zwickauer Mulde) kolem hradu a zámku Stein. V polostínu pod pěkným dřevěným přístřeškem s lavicemi a stolem jsem snědl svačinu. Vedle na parkovišti mi dělali chutě dva starší Švédové, kteří cosi voňavého připravovali v grilu na střeše auta. Pokračoval jsem po lesních cestách a stezkách Hartensteinským lesem (Hartensteiner Wald) k Česnekové skále (Knoblauchfelsen) a středověké důlní štole Prinzenhöhle, kde měli rytíři ukrývat uneseného prince Arnošta Saského. V lese bylo přece jen chladněji a příjemně oproti úsekům bez stínu. V restauraci nad štolou jsem si objednal malé jídlo a nealkoholické pivo. Sešel jsem po zarostlé stezce k řece a musel jít kus po frekventované silnici, jiná rozumná trasa tu nebyla. Za mostem přes C. Muldu jsem si uvědomil, že jsem tudy šel nedávno - výlet Wikusawa. Přesto se mi podařilo minout odbočku na lesní cestu a musel jsem se kus vrátit. Další úsek vedl opět po silnici, naštěstí už s menším provozem, přes vesnici Wildbach, která je součástí města Aue-Bad Schlema. Za Wildbachem trasa pokračovala do kopce z kopce převážně po polních cestách až k autu. Jak jsem předpokládal, auto stálo na přímém slunci a ani za čelním sklem umístěná sluneční clona moc nepomohla. Přeparkoval jsem auto do teď již volného stínu a než jsem se přezul a převlékl, interiér auta jakž takž vychladl. Palubní teploměr ukazoval 31 °C. Při průjezdu městem Aue stoupla teplota dokonce na 34 stupňů.
