Hiking on Hranice (485 m)

pá 9.10.2026
"Vyvezla" jsem lištičku na Hraničky 😍

Co bylo ale úplně nejlepší? Běžela jsem 🏃

Běžela jsem do kopce, běžela jsem z kopce, běžela jsem bez zastavení, a běžela jsem přes 9 km.

Někdy v létě v roce 2022 jsem si začínala všímat, že víc než 8 km běhu mě má kolena už nepustí. Vždy kolem šestého kilometru začala bolet, 2km jsem pak běžela ještě přes bolest, nakonec mě v koleni píchlo a nepustilo mě to dál už vůbec. A mě nezbývalo než hledat nejbližší silnici, kam pro mě někdo může dojet. Následovalo nošení ortézy na 3-7 dní a pocity strachu, že už si nikdy pořádně nezaběhám.

Od té doby mě kolena pustila míň a míň. Nejprve jsem ještě zvládala tréninky florbalu, kde jsem naběhala 3-4,5 km, postupem času jsem pak nevydržela ani celý trénink, až jsem nakonec na tréninky přestala chodit úplně. V konečné fázi pro mě byla problém i chůze, bylo problém popojít i pár metrů. Vše bylo s obrovskou bolestí, následováno pláčem a pocitem marnosti.

Postupně jsem řešila příčiny těchto zdravotních obtíží, pracovala na nich, a dávala jsem se zdravotně do kupy. Zlomový pro mě byl začátek roku 2025, kdy jsem cítila neznámé pálení v koleni a s ním spojený pocit, že bych se mohla zkusit rozběhnout. Uběhla jsem tehdy asi 3km a měla z toho radost jako nikdy. Od té doby jsem se snažila, překonávala bolest i svou vlastní psychiku.

A teď je to konečně tady 🙏 - dnes jsem uběhla přes 9km, neměla u toho téměř žádnou bolest (krom drobného pnutí), nejsem vyřazená na další tři dny z provozu, nemusím nosit ortézu, ani nekulhám.

Alespoň jednou jsem si zase připadala jako ZDRAVÝ ČLOVĚK ❤️ 🙏

Samozřejmě stále na tom nejsem zdravotně úplně 100% a stále je můj zdravotní stav v procesu, ale makám na tom a vidím výsledky 😅💪🙏

Děkuju Bohu, že dává druhé šance 🙏 Neskutečně si té šance vážím a ke svému zdraví přistupuji nyní už s daleko větší pokorou ❤️

Share