Other activity NEPÁL 18. den - Z Lukly do Kathmandu
NEPÁL Zápisky
St 13.5. NEPÁL DEN OSMNÁCTÝ
Z LUKLY (2884 m) DO KATHMANDU (1300 m)
5:45 snídaně
7:00 plánovaný odlet (podle počasí)
11:20 odlet
V jednu ráno vstávám na wc. Rychle zpátky do spacáku. Spím dál. Probouzím se po 4h ranní. Dopisuji zápisky, nabíjím powerbanku, v pokoji je teplo, příjemná změna být zase zpět v civilizaci. V 5:30 je venku mlha, okna jsou zarosená. Dnes máme odletět zpět do Kathmandu. V Lukle se létá na vizuální kontakt, takže je třeba, aby byla dobrá viditelnost. Musíme počkat až se vyčasí a je dobrá viditelnost. Na snídani jsem si dala mou oblíbenou palačinku, tentokrát bez jablek, s marmeládou a zázvorový čaj, mňam :D Z okna jídelny koukáme přímo na dráhu, mraky se rozestupují a začíná se ukazovat sluníčko. Vedle u stolu sedí čtyři Poláci, pozdravíme se a přejeme si, ať vyjde počasí a dnes odletíme. Už se strašně moc všichni těšíme do ještě větší civilizace :D
Kolem deváté přilétá první letadlo, za chvílí další. Je to dobré. Poslední rozloučení se Sidarem a nepálským týmem, dostaneme na krk dlouhou bílou lehkou šálu a jdeme se odbavit do odletové haly. Letenky vyřizuje Sidar, předáváme mu 18 pasů a pak zase dlouhé čekání. Jdeme převažovat velká zavazadlo (duffle) i malý příruční batoh. Letenky dostáváme později, až v 10:20. Letíme se společností Summit Air. Čekání se táhne, krátíme si ho různě, někteří spí, někteří si povídají, někteří kávičkují nebo nakupují suvenýry. Neodolala jsem krásným náramkům z korálků (beru hned tři) a přívěsku s yakem, ručně vytvořeným z yačí vlny. Je roztomilý :)
Pozoruji cvrkot v hale, je plná lidí čekajících na odlet, většina z nich jsou Indové. Koukáme z okna na miniaturní ranvej s neuvěřitelným sklonem a nechápeme, jak mohou piloti na tak malém prostoru fungovat!!! Celé letiště je zasazeno do nádherné kulisy hor. Mraky se stále převalují, takže úplný optimismus není na místě. Jsme vysoko v horách, skoro ve 3000 metrech... A víme jak to na horách s počasím chodí, změní se z azura v mžiku na absolutní mlhu! Ty malá letadla nás fakt fascinují. Přilétává jedno za druhým, rolují na pár desítkách metrů, vrtule se stále točí zatímco cestující vyskakují, letištní personál rychle vykládá jejich zavazadla, případně další náklad a už nastupují další a znovu nakládají nová zavazadla. Během chvilky je letadlo připraveno znovu k odletu. Týpek před letadlem zvedne palec, že vše OK, pilot z kabiny mu odpoví stejným gestem a už pojíždí s letadlem na začátek ranveje co nejvíce vpravo. Otočí letadlo čumákem dolů po ranveji, chvíli vyčkává, pak pustí motory na maximální otáčky a pouští letadlo z kopce dolů, aby se vzápětí vzneslo do vzduchu nad hlubokým údolím. Pro nás v letadle je to také velký adrenalin a zážitek :D
V hale mě zaujme obal na lyže !!! Později nám Tomáš říká, že polský skialpinista vylezl bez kyslíku, alpským stylem, na osmitisícovku Lhotse a sjel ji na lyžích přes Khumbu ledopád až do základního tábora Everest Base Camp, jako vůbec první člověk... Pak vidím, jak se Tomáš baví s menší blondýnkou, poznávám v ní Markétu Peggy Marvanovou, viděla jsem s ní podcast před odletem do Himalájí, je to extrémní bikerka, ultraběžkyně, cestovatelka, dobrodruh, prostě crazy holka :) Spolupracuje s Expedition Clubem. Dozvídáme se, že před chvílí přiletěla vrtulníkem i s tělem jednoho z členů z nepovedené expedice na Makalu II (7 678 m). On zemřel na plicní edém.
Odlétáme v 11:20, konečně, jupííí... opět přímo do Kathmandu. Vypadá to, že to byl jediný let do Kathmandu, ostatní letadla mířila do Ramechapu, což by pro nás znamenalo ještě 120 km džípem po místních neexistujících komunikacích a až 12h utrpení z jízdy! Let byl tentokrát trochu víc turbulentní. Letěli jsme hodně vysoko kvůli mrakům a velké oblačnosti. V kabině se strašně zvedla teplota a udělalo se nesnesitelné horko. Začala jsem sundávat vrstvy. Bylo mi mdlo a ještě pár vzdušných mostů k tomu nenechalo žaludek v klidu. Seděla jsem u křídla vlevo u okýnka, ani jsem se moc nedívala na krajinu pod námi. Chtěla jsem, ať už máme 45 minutový let rychle za sebou. Začali jsme klesat, pod námi se přibližoval víc a víc hustý provoz Kathmandu. Bylo zataženo, hodinky ukazovaly 11:45. Po vystoupení z letadla nás hned omráčila vlna teplého vzduchu smíchaná se smogem... Nastoupili jsme do minibusu, který nás odvezl do letištní haly. Vyzvednutí zavazadel a všechny formality kolem a pak čekání na odvoz do hotelu Kathmandu Base Camp, kam jsme dorazili divokou dopravou ve 13:15.
Rozdání klíčů od pokojů, jsme s Marťou ve třetím patře č. 302. Pokoj je opět krásně zařízený, útulný, prostě paráda. Jen s Honzou Trávníčkem se nejspíš neuvidíme, vrátil se z Čech do Nepálu, ale hned zase jel na expedici. Máme velký hlad, volba je jasná, Czech Pub a smažený sýr s hranolkami a tatarkou nebo vepřový guláš s knedlíkem. Já dávám smažák, lepší jsem nejedla :D Je 14:45 a jsme opět v rušném Kathmandu, které snad nikdy nespí. Odpoledne máme volné, jdu na pokoj dát si sprchu, po dvou týdnech v horách neskutečně osvěžující zážitek :D Pak jdeme na nákupy suvenýrů. Uličky Kathmandu jsou plné naprosto všeho možného zboží. Můžete tu nakoupit kompletní výbavu na trek za levné peníze, ale také krásné ručně malované obrazy a sošky ze dřeva, z kovu nebo bezcenné cetky v podobě korálků, dále tradiční oděvy, oblečení z yačí vlny, čaj, kávu, koření, nepálskou přírodní kosmetiku Himalaya atd.
Všichni se scházíme na večeři v Czech Pubu kolem 19h. Dáváme si smažený kuřecí řízek s bramborovým salátem, olalá božské jídlo, po více než dvou týdnech bez masa přímo chuťové orgie. Tomáš nám předá info na zítřejší den, poslední v Nepálu. Jsem strašně unavená, jdu na pokoj a hlavně umýt si mé dlouhé vlasy. Marťa zůstává s Radkou v Pubu až do rána do 1h, kde mezitím začala hrát živá hudba. Na pokoj ji neslyším přicházet, spím jako mimino :D
