Hiking NEPÁL 14. den - EBC TREK 11. DEN
NEPÁL Zápisky
So 9.5. NEPÁL DEN ČTRNÁCTÝ
11. DEN EVEREST TREKU
Z GORAK SHEP (5170 m) DO PERICHE (4240 m)
12,8 km ↑ 123 m ↓ 971 m
Sestup do Periche (4240 m), stejnou cestou jako nahoru, opět z větší části v mlze, proto s žádnými výhledy... Jakoby si Himaláje usmyslely, že nám budou dávkovat svou krásu v miniaturních kouscích :((
Tomáš Nejedlý:
Takže Ama Dablam nebyl... :-( No, má sobotní Krnovská padesátka byla také více o vodě z hora než o chůzi v suchu... :-)
Šárka:
To víš, že jsme jednu z nejkrásnějších hor světa viděli ze všech stran, mimochodem je to TA Ama Dablam. Jen té mlhy, sněžení, deště, zimy bylo na treku víc než chceš a je to pro toto roční období trochu netypické, ale to jsou hory. Ony určují pravidla.
Tomáš Nejedlý:
A v tom je jejich krása. Většinou to ale říkáš až doma, když se člověk vzpamatuje. Proto taky dokážeš více než když by bylo skvěle - protože musíš, nic jiného nezbývá. To je krása maratonu, ultra i dálkových pochodů. Nikdy nevíš jak dopadnou a jaké budou. Zvládneš i ty, které nejdou už na začátku. Ledového "Oheru" - maraton v Třebovicích jsem doběhl jako poslední s půlhodinovým odstupem od mého osobáku, ale v hospodě se mi dostalo ocenění jako bych byl první. Dokončení osmi okruhů skončilo "oslavou" s pivy i něčím tvrdším, inu žádní superzdravě žijící puritáni, ale pohodička. Řekl bych, že ta oslava byla náročnější než maraton samotný. Nemohl jsem to čekat stejně jako u dlouhých pochodů nebo běhů. V tom je to kouzlo. Málokdy je to podle plánu, ale proč neudělat občas změnu... Podstatné je, že je sranda... Ale během běhu často nechci slovo běh ani slyšet a to tím více, čím více si hrabu na dno... Přesto až mi zase pookřeje, tak už se zase někam přihlásím a zjistím, že to potřebuji. Stejně jako kopce. Inu, já se nadchnu a pak často nevidím nic jiného - taky to není úplně správně. Ať je to elektronika, počítače, astronomie, turistika, běh, kolo, skály, ferraty nebo jeskyně. Postupně se to mění. Nejlepší je, když se zkombinuje skála běh hory a jeskyně. To pak hrozí velké zničení se. Moc už jsem v jeskyních poslední dobou nebyl, ale alespoň jsem si přiznal, že soloakce nezkušených není to pravé ořechové. Ale pořád pokud vidím nějakou novou jeskyni nebo štolu, tak tep hodně stoupá. Feraty a lezení, tak na to bych musel mít mnohem větší "morál", ale krása skal ně uchvacuje stále, i když na nich nedokážu nic... Byl jsem i na VÚ Libavá, akce "Bílý kámen" cca 44 km, které jsem stihl tak tak po datu, kdy všichni museli místo opustit, tedy v 16 hodin. Ale Tebe obdivuji. Vyrazit někam, kde ani trochu nejsem doma, i když si myslím, že s místními by se dalo domluvit "rukama nohama", to chce kuráž. Samotného by mě zajímalo jestli jako astmatik to ovládání se s nedostatkem kyslíku i za normálních podmínek by pro mě bylo výhodou nebo ke škodě. Ale i pro toto prý je dobré pobíhat nebo se alespoň ve větší výšce třeba v Tatrách hýbat. Zas by to chtělo se vypravit do Roháčů a projít si další kopečky. Přes Plačlivé si sejít přes Nohavicu na Smutné sedlo - když ba nebyl čas, třeba kvůli bouřek a zpoždění Regiojetu nebo jinak z Baníkova na Skriniarky - jsou prý super, tak ba to bylo třeba "ověřit". I ve Fatře tuším, že přede mnou skrývají mnoho zajímavého - srázy, jeskyně a kopce, které si musí člověk zasloužit.
Tomáš Nejedlý:
Takže Ama Dablam nebyl... :-( No, má sobotní Krnovská padesátka byla také více o vodě z hora než o chůzi v suchu... :-)
Šárka:
To víš, že jsme jednu z nejkrásnějších hor světa viděli ze všech stran, mimochodem je to TA Ama Dablam. Jen té mlhy, sněžení, deště, zimy bylo na treku víc než chceš a je to pro toto roční období trochu netypické, ale to jsou hory. Ony určují pravidla.
