NEPÁL Zápisky

St 29.4. NEPÁL DEN ČTVRTÝ

1. DEN EVEREST TREKU
Z LUKLY (2884 m) DO ZAMPHUTI (2660 m)
11,3 km ↑ 324 m ↓ 478 m

4:00 sraz před recepcí hotelu

Průvodce Tomáš všem zvážil zavazadla (duffle max 10kg, mám 9,7kg + příruční batoh max 5kg, mám 4,8kg). Odevzdali jsme věci, co necháváme na hotelu, na recepci. Dostali jsme studený snídaňový balíček (vařené vajíčko, banán, obložený sendvič). Brzy ráno odjíždíme dvěma mikrobusy z hotelu na letiště v Kathmandu (Místní lety). Na letišti jsme první v 4:35, postupně začaly přicházet další skupiny trekařů mířících do Lukly. Po chaotickém odbavení zavazadel jsme dostali letenku, přešli přes kontrolu batohů, přesunuli se do haly a s napětím čekali na výzvu k nástupu do letadla. Odletíme :)))

Lety do Lukly jsou vždy trochu drama v duchu odletíte/neodletíte. Vše závisí na počasí. V Lukle je přistání na vizuální kontakt, žádná technika, radary. Prostě buď je vidět na dráhu a létá se nebo je mlha a lety jsou zrušeny. Letiště je často označováno za jedno z nejnebezpečnějších na světě pro svou polohu ve strmém údolí a extrémně krátkou přistávací dráhu se slušným sklonem.

K letištní hale nám přistavili starý minibus a po chvíli čekání nás odvezli k našemu letadlu. Jaké nadšení bylo, když jsme zjistili, že je české výroby Viděla jsem o tom dokument. Letoun je pro 18 osob, dva piloty a letušku. Start, let i přistání bylo dechberoucí, seděla jsem vlevo úplně vzadu u okýnka. Pak je mini ulička a další dvě sedadla. Let trval cca 30 minut. Měli jsme štěstí na let přímo z Kathmandu. Většinou se jezdí cca 120 km do Ramechhapu džípem, cesta ale trvá po místních komunikacích 6 - 12 hodin!

Samotný let byl úžasný zážitek. Vzlétli jsme v 6:20. Bylo polojasno, hluboko dole v údolí, s mozaikou terasových políček, se převalovala mlha a daleko na obzoru se vynořila hradba himalájských zasněžených velikánů národního parku Langtang s dominující sedmitisícovkou Langtang Lirung. Po 30 minutách v 6:50 jsme bezpečné dosedli na ranvej v Lukle, ležící ve výšce 2884 m. Rychle vystoupit a pryč z dosahu rotující vrtule, protože motory se nezastavují, letadlo hned letí zpět do Kathmandu. Je tu cvrkot, přilétá a odlétá jedno letadlo za druhým, do toho ještě vrtulníky, které neustále křižují údolí. Oproti horkému Kathmandu se ochladilo. Výška téměř tři tisíce v ranních hodinách dělá své. Bunda z batohu letí ven, teď udělala nejlepší službu.

Po vyzvednutí zavazadel jsme se přesunuli do restaurace Himalaya Lodge. Nasnídali jsme se a koupili litr vody na trek. Dala jsem si výbornou česnečku. V 8:30 vyrážíme na první část Everest base camp treku. Ještě zastavení nad ranvejí, zkouknutí několika odletů, fakt zážitek a už vzhůru do hor přes místní vesničky. Na každém kroku užasná nepálská atmosféra. Nemůžu uvěřit, že jsem tu, připadá mi to stále jako sen, být v místech, kde se psala historie výstupů na nejvyšší hory světa.

Turistů je překvapivě málo (válečný konflikt v Íránu) a uličky i turistické chodníky jsou spíš prázdné. Paráda! Jen místní a hodně zvířat (huňatých psů, koní, mul, slepic...) Po trase procházíme po kamenitých stezkách, dlážděných chodnících, překročíme pár visutých mostů, na kterých se houpeme jako akrobati. Pod námi v obřím korytě teče řeka Dudh Koshi. Míjíme chrámy s modlitebními mlýnky, obří kameny s vytesanými modlitbami, barevné vlaječky tak typické pro Nepál plápolající ve větru, kamenné domky místních. Všude po cestě se dá koupit jídlo, balená voda, suvenýry i najít ubytování v lodžiích u místních. Jde se dobře, je oblačnost a chvíli drobně prší. Je to tu kouzelné, kocháme se a žasneme všichni.

V 12:50 přicházíme na ubytování v Kongde Peak Guest House v Zamphuti. Hned si objednáváme oběd, já smažené kuřecí nudle se zeleninou a zázvorový čaj. Porce jsou obrovské. Jídlo je vynikající. Se zpožděním dochází i pomalejší skupina. Dostáváme klíče od pokoje 203 a objednáváme si večeři. Máme stejné číslo pokoje jako v Kathmandu. Jsem s úžasnou Martinou z Brna :)) Budova má několik pater, jsme ve druhém, netopí se (cca 14°C). Pokoj má dvě postele s peřinou, na okně těžké závěsy, aby bylo v místnosti víc tepla a koupelnu se splachovacím WC a sprchou. Všude čisto. Je tu jedna funkční zásuvka, tak vše nabíjíme ostošest. Vybalíme si věci, vytáhneme spacáky, ať chytnou pořádný loft. Na chvíli si do nich zalezeme, jsou to úžasně teplé peřinky.

V 19 se podává večeře, objednala jsem si kuřecí vývar a zázvorový čaj. Průvodce Tomáš nám říká program na příští den a dává cenné informace. Kolem deváté se loučíme s ostatními a jdeme na pokoj. Je tam zima, rychlá hygiena ve studené vodě a šup do spacáku. Jdeme spát něco po 22 hodině.

---------------------------------------------

EVEREST BASE CAMP (EBC) TREK - tam i zpět stejnou cestou

Trek do základního tábora Everestu (EBC) je jedním z nejoblíbenějších treků na světě. Každý rok se sem vydávají tisíce lidí, aby stanuli pod nejvyšší horou světa a zažili atmosféru krásného himálajského prostředí.

Nejklasičtější a nejčastěji volená trasa do Everest Base Campu (EBC) vede z Lukly přes ikonická místa, jako jsou Namche Bazaar, Tengboche, Dingboche, Lobuche a Gorak Shep, až k samotnému základnímu táboru Everestu. Celková vzdálenost treku je přibližně 110-120 km, stoupání 6 372 m, klesání 6 371 m (v závislosti na odbočkách a aklimatizačních výstupech). Celkově zabere výstup do EBC okolo 8–9 dní, návrat pak 3–4 dny, takže „na stezce“ je obvyklá doba kolem 11-14 dní.