Hiking TANZANIE 13. den - Kili VI.
TANZANIE - MERU & KILI zápisky XIII.
Čt 26.6. DEN TŘINÁCTÝ
6. DEN KILI * TRASA MARANGU - Z HOROMBO HUT (3720 M) K BRÁNĚ MARANGU (1870 m)
7:00 snídaně
7:30 vyrážíme
Budíček v 6 h, sbaleni věcí do malého batohu a duffle bagu pro nosiče. Tradičně stejná, ale chutná snídaně - zázvorový čaj, vaječná omeleta, dvě omelety s marmeládou, opečený toast s máslem a medem, meloun. Vycházíme jako pokaždé přesně v domluvený čas. Poslední pohled na Kili, které opět zářilo svou bílou čepicí na pozadí modré oblohy. V čele malý milý Michael nasazuje velmi svižné tempo, za ním Martin, já, Kryštof, Peter a část cesty i Petra, která po pěti kilometrech s námi neudržela tempo a nechala se svézt jeepem spolu s Patrickem a Doubravkou, ta s oběma operovanýma nohama, až dolů k bráně. Suma sumárum 20 km trek s klesání téměř 1900 m, který jsme cestou nahoru měli rozdělený na dva dny, jsme šli dolů na jeden šup.
Procházeli jsme opět vřesovým porostem, který zhruba po 10 km vystřídal tropický prales, až k cíli naší Kili cesty, k bráně Marangu 1870 m. Jedna krátká přestávka v kempu Mandara Huts, tam chvíli vysvitlo sluníčko a pak ve stejně rychlém tempu dolů. Deštný prales nám ukázal, proč se mu říká deštný. Blátíčko pod nohama, mžení shora. Ve 12:25 jsme dole u brány. Neuvěřitelné, máme to úspěšně za sebou. Jdeme se schovat do obchůdku se suvenýry, protože mžení neustává, mlha všude. Snažíme se smlouvat originální vrcholovou medaili, se stuhou v barvách tanzanské vlajky, ale nedaří se. Prodavač je neoblomný a cena pevná, 45000 TN šilinků (což je necelých 450 korun). Já ji beru i za tuto cenu, bez medaile prostě neodjedu a kluci také : D Kryštof byl nahoře letos už podruhé a ještě jedno opáčko ho čeká v srpnu se skupinou 15 lidí. Průvodcovský křest, jak se patří. Scházíme níže, před vjezd do brány, do většího obchodu se suvenýry, tam se spojujeme opět celá skupina.
Všichni nakupují suvenýry, já mám jasno - Kili magnetku pro maminku, mletou kávu pro Káju, pro sebe tričko s potiskem výstupových cest na Kili na zádech, náremek z kůže a korálků v tanzanských barvách a ještě sošku žirafy z ebenu, která má na zádech mističku na čajovou svíčku. Místo avizovaného krabičkového oběda nás čeká velký prostřený stůl a úžasné jídlo - pečené kuře, farmářské hranolky, těstoviny, zeleninový salát a taky pivo Kilimanjaro na účet podniku. Po obědě se vracíme zpět k bráně pro medaile, ale hlavně na slavnostní předání výstupových certifikátů a obálek s penězi Kili týmu a rozloučení s týmem. Zazpívali nám, zatančili jsme si, proběhla děkovná řeč. Pak předávání peněz.
Tým měl být složený z 38 místních (byli skvělííí, jak se o nás starali), z toho 29 nosičů , těch bylo nakonec 15. Vše se trochu zvrtlo a dlouho se řešila částka, kterou mají dostat nosiči. Nelíbilo se jim, že peníze, které od nás den předem vybral Kryštof, jim bude rozdělovat jejich manager, prý dostanou méně. Nakonec jsme se rozhodli, že dáme každému do ruky 40 USD. Kryštof nám ještě nechal zkontrolovat údaje na výstupových certifikátech, měla jsem tam špatně věk, místo 44 mi tam dali 49, to nechceš, tak oprava a tisk znovu. No prostě Afrika...
Konečně se vše vyřešilo a nosiči se rozešli, někteří spokojenější víc, jiní míň. S úlevou nasedáme do opraveného mikrobusu a odjíždíme do krásného hotelu s bazénem Parkview Inn v centru Moshi. Po přihlášení se na recepci, převzetí zavazadel i těch, které na nás týden čekala v kanceláři Patrickovy místní agentury, rozdělení pokojů (jsme opět s Doubravou), po týdnu vytoužená sprcha, relaxace u bazénu, přihlášení se na wifi a rozeslání vzkazů o úspěšném zdolání Kili na všechny strany. Vynikající večeře v hotelu (kuře Stroganof s omáčkou s houbami a ananasem, s rýží), předání výstupových certifikátů (mimochodem už visí na zdi pod sklem :) a pak oslava až do půl jedné ráno - pivo, víno, vtipné řeči, probírání všeho možného i nemožného.
20,7 km | 1833 m klesání /Huawei Watch GT/
