Hiking TANZANIE 6. den - Meru IV. a Arusha Safari
TANZANIE - MERU & KILI zápisky VI.
Čt 19.6. DEN ŠESTÝ
MERU TREK 4. DEN
Z MIRIAKAMBA HUT (2514 m) K BRÁNĚ MOMELLA (1600 m), VODOPÁD TULULUSIA A ARUSHA SAFARI
7:30 snídaně
8:00 vyrážíme
Ráno nás přivítal slunečný den a výhled na Meru. Únava po výstupovém dni udělala své a konečně jsem se vyspala trochu víc. V kampu bylo strašně rušno, plno místních. Po ranní hygieně (lavor s teplou vodou), jsme sbalili všechny věci (už umím mistrovsky zabalit ten obrovsky objemný, ale teploučký péřový spacák) a šli na sladkou snídani s jasmínovým čajem - palačinky a toasty s margarínem a jahodovým džemem, kaše, ananas, melouny. Už ráno jsem cítila záda... toho jsem se nejvíc bála, protože váha batohu byla vražedná. Lupla jsem do sebe prášek od bolesti zad předepsaný doktorem, když jsem měsíc zpátky ležela s akutním bederním ústřelem, namazala ono místo lbalgin mastí a v duchu se modlila, ať cestu dolů k bráně Momella s klesáním skoro 1000 dám. Kluci mi pomohli nasadit batoh, Kryštof mi ještě upravil délku zad a víc utáhnul popruhy k tělu, což způsobilo, že ještě víc tlačily na moje hodně vystouplé klíční kosti a bolelo to... záda i ramena. Rozloučila jsem se pohledem se Saddle Hut, která nám dělala domov na dvě noci a s obavami přemýšlela, jak tu cestu dolů dám. Prášek i mast naštěstí brzy zabraly a záda jsem přestala cítit.
Šli jsme jako had za sebou úzkými chodníčky deštného pralesa. V čele náš ozbrojený strážce Jackson, který nasadil velmi pomalé tempo, pak my všichni a vzadu Patrick, hlavní průvodce a Michael, doprovodný průvodce, strašně milý, usměvavý, ochotný malý mužík se širokým upřímným úsměvem. V pralese bylo příjemně, trošku mlžno. Pořád jsem koukala pod nohy na cestu, ať nešlápnu do buvolího lejna, což už jsem potřetí opravdu nechtěla, a že jich po cestě bylo :D Buvoli kaferští chodí těmito chodníčky až do výšky 3500 m, prý aby se tady pásli na trávě obohacené minerály díky sopečnému původu hory. Část cesty kopírovala výstup, asi po kilometru jsme odbočil vlevo a dostali se na otevřenou louku lemovanou pralesem. Loukou jsme šli pár kilometrů, příjemná změna. Co chvíli jsme uhýbali rychlým nosičům, kteří snášeli věci dolů. Opět jsme se zanořili do pralesa, kde to dost klouzalo, vlhké kameny a kořeny stromů udělaly své. Čím jsme se dostávali níž, tím víc ožíval prales zvuky.
Po 5 km přišla odbočka vpravo a docela příkrá kamenitá stezka nás dovedla k vodopádu Tululusia, což znamená ve svahilštině něco jako lesní vyhlídka. Vodopád padal z velké výšky do jeskynní propasti a pak pokračoval malou řekou. Sprška vody měla daleký dosah, moc krásné místo. Už jen kilometr po rovince k bráně Momella. Tady začínalo naše úvodní safari. Na savaně se páslo velké stádo buvolů, dva velcí samci se od něj oddělili a začal souboj, přímo kousek od nás. Všichni ozbrojení rangeři velmi znervózněli a říkali, ať couváme dál od nich. Zbraně měli připravené na naší obranu. To bylo něco. U brány Momella jsme ukončili Meru trek. Úžasné zážitky. Konečně jsem odložila ten balvan ze zad. Proběhlo slavnostní předání dýška našemu týmu jako poděkování, jak se o nás starali, s každým jsme si podali ruku. Nasedli jsme do auta a vyrazili na úvodní jeep safari kolem Momella jezer v NP Arusha.
První setkání se stádem buvolů, zeber, žirafy jižní - jeden obří samec přímo u cesty, sem tam z lesa vyskočili paviáni, ve větvích roztomilé opičky kočkodani. Řidič jel pomalu a když uviděl on nebo Patrick zvíře, tak se zastavilo, otevřela se okýnka nebo dveře a my jsme cvakali. Na otevřené ploše prasata bradavičnatá, antilopy vodušky. Na výborný krabičkový oběd jsme zastavili na vyhlídce nad jezerem. Na zídce se hřály desítky malých ještěrek - agamy, leguánci, scinkové. Nasedli jsme do auta a pokračovali dál. Cesta vedla kolem jezer s plameňáky, volavkami, jeřáby královskými. Sluníčko pálilo a celé údolí lemované vyvýšeným svahem bylo úžasné. NP Arusha leží ve vyšší nadmořské výšce a má charakter horského lesa, akácie a další stromy typické pro savanu tam rostou také. Naši průvodci zaslechli, že byli vidět hroši. Jeli jsme tam, ale místní rozbité cesty nám neumožnily projet a v jednom stoupáku s šílenými hlubokým dírami náš mikrobus s náhonem 4x4 nevyjel. Vypadalo to dost dramaticky, naštěstí se řidič dokázal otočit a jeli jsme stejnou cestou zpět, jenže teď v protisměru a co chvíli jsme se vyhýbali jeepům, které to s vyšším podvozkem projely. Když jsme se dostali zpět k piknikové vyhlídce, tak nás zastavili místní strážci parku a vynadali řidiči, že takto se v parku nejezdí, po vysvětlení, že bychom tam uvízli, to nechali být.
Tím naše safari skončilo. Vydali jsme se na cestu na náš hotel do Arushe. Ještě jednou jsme neprojeli, tak opět hledání schůdnější cesty a pak už jízda probíhala bez komplikací. Večer jsme si zašli na výborné jídlo a nakoupili pár věcí na Kili. Po návratu na hotel jsme ještě chvíli poseděli, ostatní si dali chlazené pivo Kilimanjaro a Kryštof nám předal certifikáty za úspěšný výstup na druhou nejvyšší horu Tanzanie a pátou nejvyšší horu Afriky Mt. Meru 4566 m.
6 km I klesání 844 m
