TANZANIE - MERU & KILI zápisky V.
St 18.6. DEN PÁTÝ
MERU TREK 3. DEN
ZE SADDLE HUT (3570 m) NA MOUNT MERU (4566 m)
budíček 24:00
snídaně 0:30
vyrážíme 1:00
Moje úplně první čtyřtisícovka... O půlnoci klepání na dveře a budíček. Hluboká noc ve třiapůltisících kolem nás. Snídaně a pak rychle pro batoh, jdeme na lehko, věci necháváme v zamčeném pokoji. Do batohu beru jen teplou vodu v termosce, hydrovak (ale tam voda rychle vychladla a studenou už jsem z hadičky nepila), péřovku, expediční palčáky, tenké kalhoty, šátek na krk, snacky, pončo, powerbanku, náhradní čelovku. Sraz je přesně v jednu ráno před chatou, svítíme si čelovkami. Čeká nás Patrick a další dva doprovodní průvodci, ranger Jackson s námi nejde. Postavíme se do kruhu, chytneme se za ramena, Patrick se svahilsky modlí za úspěšný výstup, pak bojový pokřik a vyrážíme pomalým tempem za sebou jako světelný had.
Na vrchol je to 6,5 km plynulého stoupání a lehce přes 1000 výškových metrů. Noc je jasná, svítí hvězdy i měsíc, je poměrně teplo cca 10°C a nefouká. Stoupáme výš a výš, světla čelovek ozařují noční krajinu. Po hodině jsme vystoupili na vyhlídku RHINO POINT 3800 m, na kamenné zídce jsou položeny dvě kosti, prý z nosorožce. Terén se mění, je víc kamení a suti, stromy a keře ustupují. Stoupáme pomalu, tempo udává Patrick, který jde v čele, sklon je prudší. Nad hlavami se celou cestu nesou dvě hlášky, které nám neustále opakují naši afričtí průvodci - POLE POLE (pomalu pomalu) a HAKUNA MATATA (nic není problém). Pole pole je velmi důležité dodržovat, pomalé tempo je klíčem k dosažení vysněných vrcholů ve vysokých nadmořských výškách, kde řídne vzduch a tělo se s tím musí vyrovnat. Zhruba po 1,5 km jsme se vždy na chvíli zastavili na 'water/snack time'. Začalo víc foukat, teplota šla dolů a obklopila nás mlha. Došli jsme k místu zajištěném řetězy a mírně klesali dolů. Připadala jsem si jako bych šla v Tatrách na Rysy : D
Asi 2 km od vrcholu, když jsme se dostali na hranu kráteru, se do nás pustil studený silný nárazový vítr, který však naštěstí pod vrcholem ustal. Mraky zůstaly pod námi v údolí, vytvořily úchvatnou inverzi. Šplhali jsme po skalách a mlčky odpočítávali minuty, kdy už se objeví vrcholová cedule. Síly docházely, ale žádné příznaky výškové nemoci... Několika hodinový pochod po tmě v kombinaci s jen hodinovým spánkem udělaly své. A najednou jsme byli tam, kde výš už jít nejde. MOUNT MERU 4566 m - druhá nejvyšší hora Tanzanie a pátá nejvyšší hora Afriky ležící v srdci Národního parku Arusha, v němž žijí všechna ta nádherná zvířata, za kterými u nás chodíme do ZOO! Na vrchol jsme dorazili těsně před východem slunce v 6:15. S úžasem jsme pozorovali, jak se ohnivě rudý kotouč zvedá z horizontu výš a výš a první ranní sluneční paprsky osvětlují kráter pod námi, inverze celé tohle divadlo ještě posouvala do dalších vizuálních sfér. Přesně před námi se v dálce zvedalo Kilimanjaro a přesně od tohoto okamžiku za týden budeme stát právě tam, ale to jsme samozřejmě ještě s jistotou nevěděli, protože hory jsou krásné, ale nevyzpytatelné a my k nim přicházíme s pokorou a úctou jako do chrámu a s napětím čekáme, zda nás pustí k sobě, až na vrchol...
Neskutečně silný zážitek, fyzicky i emočně. Výšková nemoc se nedostavila. Děkuji všem strážným andělům : ) Na vrcholu jsme udělali skupinové foto, ještě se chvíli kochali a dali se opatrně po skalách na sestup. Dolů jsem šla ve skupince s kluky - Kryštof, Martin, Honza, Peter a doprovodný guide. Konečně jsme viděli úžasnou krajinu, kterou jsme v noci stoupali, svítilo slunce, místy dole chomáče mlhy. Sopečné vysokohorské prostředí bylo dechberoucí. Zpět na chatu jsme dorazili v 9:15. Vylézt na Mt. Meru (4566 m) bylo náročné, ale úžasné. Vrcholové partie obdobné jako výstupy na štíty v Tatrách. Lezení po skále, na pár místech řetězy. Takový terén jsem vůbec nečekala, ale přesně tohle lezení mě baví. Na Saddle Hut jsme si chvíli odpočinuli, sbalili věci, pojedli bezmasý oběd a ve 13 h vyrazili všichni společně pralesem na sestup zpět do 2500 m na Miriakamba Hut. Připojil se k nám opět náš ozbrojený ranger Jackson, aby nám ani jediný buvol nezkřížil cestu : D Míjeli jsme nosiče mířící nahoru s nákladem na svých hlavách i zádech a trekaře, kteří měli výstup na Meru teprve před sebou a všichni nám gratulovali : ) Po večeři Kryštofovi každý předal 75 USD pro Meru team (průvodci, kuchař, číšníci, ranger, nosiči). Úžasný den, který utekl příliš rychle ♥
11,1 km I 1220 m /Huawei Watch GT/
