Hiking TURECKO 2. den - Artos Dağı (3554 m)
ARARAT Zápisky
Ne 5.7. DEN DRUHÝ
TREK NA MT. ARTOS 3554 m
14,6 km ↑ 928 m ↓ 928 m
Budíček v 6:00, sbalení věcí na první aklimatizační jednodenní výstup na vrchol Mt. Artos (3554 m) s fantastickými výhledy na nebetyčné hory Kurdistánu a slané jezero Van, které svou rozlohou připomíná vnitrozemské moře. Ranní hygiena, snídaně v 7:00. Od hotelu odjezd v 8:00, cca 46 km a 90 minut jízdy do výšky cca 2600 m do sedla Beredodik Gecidi. Jdou s námi guide Amin a Volcan z agentury. Dodávka nás vyvezla co nejvýš to šlo a pak jsme vyrazili za polojasného počasí. Stoupali jsme po neznačené cestě úplně sami liduprázdnou hornatou krajinou. Nad námi svahy porostlé trávou, sem tam kvetoucí trsy fialové, žluté, bílé. Poslední 2 km se prašná cesta mění na stezku volným terénem. Potkáváme velké stádo ovcí, které hlídají dva psi plemene kangal (anatolský pastevecký pes). Jeden z nich je ještě hravé štěně, které se chce mazlit :)
Stoupáme výš a tráva mizí, už jen kamenná suť, místy plotny starého sněhu. Slyšíme v dálce nad horami hřmění, modlím se, ať nás to mine a dojdeme k vrcholu, ale ne, bouřka se přežene přímo nad námi. Velmi nepříjemný zážitek. Čekáme, jak se to vyvine. Stojíme v blízkosti sněhového pole. Déšť ustane, bouřka se posune dál a my stojíme u vrcholové cedule s úžasnými výhledy na blankytně modré jezero Van. Chceme být na vrcholu aspoň hodinu kvůli aklimatizaci, ale bouřka se vrací zpět, tak spěcháme dolů. Vracíme se do Vanu, v 17:30 jsme před hotelem. Za hodinku máme sraz a jdeme na večeři na druhou stranu města do jiného podniku. Vypadá to, že jsme ve městě jediní cizinci z Evropy. Kebab opět výborný. S Peťou, Zdeňkem a Michalem sedíme v lobby, kolem 23h nás přemůže únava a jdeme do svých pokojů vyspat se na další den a další trek v místních odlehlých dechberoucích horách, které m naprosto očarovaly.
Tomáš Nejedlý:
Tak bouřku v kopcích, děkuju pěkně. Mě stačilo kousek od Rabštejnu pod skalami. Našel jsem i krásnou jeskyni pod jednou skalou, ale pak si vzpomněl, jak po té mokré skále by blesk mohl dobře sjet až dolů a za pár sekund jsem byl zase na dešti. Naštěstí v lese, ale i tak to úplně příjemný pocit nebyl, když nevím do kterého zrovna praští. A na Roháčích jsem to viděl z dálky. Nikdy jindy jsem neviděl děsivější a temnější mraky. Než přijel vlak, tak přišla mela až k nádraží a i ta stála za to. Nechtěl bych být tehdy někde na Baníkovu. To co jsem šel bylo relativně zvádnutelné, ale jen do té doby než budou skály mokré, padat sníh a lítat blesky. Tam jsem dostal zase o dost větší respekt k bouřce, i když to bylo z dálky. Kolem třetí nebo čtvrté hodiny odpoledne. A když jsem byl v Roháčích poprvé, tak jsem slyšel hromy už okolo jedenácti. A vlastně i můj první výstup na Rysy byl "hezký". Tam byly okamžiky, kdy jsem si myslel, že když to nevyjde vylézt, tak si už asi 300 metrů níž nebudu muset počítat kosti. Navíc když jsem šel od chaty, tak se počasí už "vařilo", nebylo to z ničeho nic. Dobrá zkušenost, příště bych se otočil už u chaty, bez diskuze. K vrcholu jsem vyšel, ale kudy, netuším dodnes. Rozhoně ne po jisté značené cestě.
